Informace o nás

Předem nějakého prezentování a představování chci uvést že nejsme žádné sdružení, klub ani dobrovolní dárci orgánů ( teda alespoň já ne ) jak nás mnozí lidé označují, jsme jen lidi kteří se zbláznili do jedné stopy a už bez toho nemůžem být. Tímto Vás, moji přátelé vítám na mých stránkách a nejen Vás které znám, ale všechny lidi se stejnou posedlostí :-)

Vítejte : Introši, Veve, Choze, Kačeno, Olafe, Kroupiči, Libčo, Durexi, Stefi, Mašiťáku, Lenďoure, Cucfleku, parto Ružovkářská, parto motorkářů Trutnov a okolí .... a promiňte mi všichni který jsem neuvedl ale momentálně mě nikdo již nenapadl, ale léčím se až moje krátkodobá paměť bude zcela fit určitě na vás nezapomenu :-)

           

 

Cestopisy        

Hrad Kámen

Na trase Pelhřimov Tábor 15km od Pelhřimova se ve vesnici Kámen na nejvyšším místě tyčí gotický hrad Kámen, který zhlíží na okolní stavení téměř jako z orlího hnízda. Tento hrad tu stál již za Přemyslovců i když první zmínky jsou až z roku 1316.
Hradní páni se mnohokrát měnili a hrad byl několikrát upravován, až v roce 1673 jej dal Jan Kryštof Malovec přestavět na barokní zámek, který pak v roce 1860 upravil do romantické podoby Václav Enis. I když došlo k mnohým úpravám z každé doby zde něco zůstalo a tak zde můžeme zhlédnout původní hradní místnosti, gotické klenby, ale i barokní úpravy. Zařízení hradu pochází většinou z 19 století, ale tím pro nás nejzajímavějším je zde jistě sbírka historických motocyklů.
V hradních místnostech které se dokonale hodí k této nádherné sbírce můžeme zhlédnout několik desítek motocyklů, ale i dalších exponátů patřících k prvopočátkům motorizace v našich zemích, jako například mapu první závodní traťi vedoucí okolím hradu nebo písemnosti o založení motocyklové federace FIM v nedaleké Obratani. Najdeme zde tedy hlavně motocykly vyrobené v Čechách. Jsou proto tady zastoupeny značky Jawa a to od první Jawy 500 přes rychlou Jawu 250 z roku 1934 až po poslední čtyřtakt vyrobený v Jawě, Jawu 500 OHC. Samozřejmě je zde i neodmyslitelný pérák ale i mnoho dalších. Z ČZ to jsou impozantní ČZ 500, ale i poválečná ČZ 125 a 150 i z důkazem trvanlivosti těchto strojů které využil manželský pár z Nového Zélandu na cestě kolem světa a po projetí každého nového státu zapsali jeho jméno na již hustě popsaný motocykl.
Mezi další značky patří nádherní stroje Laurin a Klement a i mnoho dalších již dávno zapomenutých značek, včetně prvního dovezeného motocyklu jezdícího v Čechách. Nejsou zde však jenom sériové motocykly, ale i prototypy toho co mohlo u nás jezdit jako například čtyřtaktní dvouválcová dvoustovka ČZ s rozvodem 2x OHC a výkonem přes 20 koní. Jak je vidět nemusely se u nás vyrábět jen kouřící zastaralé dvoutakty.
Pokud jsme se již dostatečně nabažili starými motocykly, můžeme se rozhlédnou z nádvoří do širokého okolí a prohlédnout si nedalekou Chýnovskou jeskyni nebo se vydat po stopách prvním závodní okruhu na kterém se naši dědové na těchto strojích bez odpružení a dokonce i z dřevěnými koly proháněly. Když si představíme kvalitu tehdejších silnic a rychlost přes 100 km/h můžeme se jejich řidičskému uměním ale i odvaze jen obdivovat. Hrad je otevřen od května do září denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin .
 

Šumavská „expedice“

Zdroj: J. Valdauf 
Znáte to, máte několik dní volna, u mě trochu víc, celý dva měsíce prázdnin, hezký počasí a svrbění v rukou nedá pokoj, až vezmete stroj, naložíte bagáž i s „batůžkem“ v podobě přítelkyně a vyrazíte na pár dní pryč. Moje cesta letos vedla na Šumavu, přece jenom se 4-taktní dvácou se nikam moc jet nedá.

Den 1.

Vyrážím tedy ve čtvrtek z Českých Budějovic směrem na Nové Hrady, kde nasedá „batůžek“ a pokračujeme po typicky české silnici na Kaplici, odtud po E55 až k Dolnímu Dvořišti, kde odbočujeme na Vyšší Brod. Zde zastavujeme na prohlídku místního Cisterciáckého kláštera ze 13. století. Poté opět nasedáme na motorku a jedeme směrem na Přední Výtoň, zastavujeme ale ještě na Lipenské přehradě, kde fotíme pár snímků vydáváme se na Vítkův Kámen. Jedeme po silnici široké tak na jedno auto, pár kilometrů do kopce se doslova suneme krokem za důchodcem v autě, který má značné problémy s tím, aby šlápnul na plyn. Po půl hodině konečně parkuji motorku na parkovišti, tedy spíše louce a pěšky vyrážíme na vrchol. Nahoře na rozhledně nelituji těch pár korun, co jsem dal za vstupné, výhled je úžasný. Celé Lipno máte jako na dlani, za hezkého počasí, jsou prý vidět i Alpy.

My jsme bohužel takové štěstí neměli, ale byl jsem rád i za trosku toho sluníčka, které vykouklo z jinak zamračeného dne. Vracíme se zpět a rozhodujeme se, kam pojedeme na přívoz, jestli do Frýdavy nebo na Kyselov. Druhá možnost vyhrála, ale nebyl to zrovna správný tah. Nikde žádná cedule, a tak sem jel podle mapy, kterou jsem měl u sebe. Po půl hodině cesty po šotolině jsme se objevili na Růžovém vrchu, několik km od místa, kam jsem chtěl jet. Pokračujeme tedy po jediné možné cestě, ostatní jsou cyklostezky a po chvíli se napojujeme na silnici směrem k převozu. Nalodím se a hned odjíždíme, za motorku a dvě osoby platím něco přes sto korun, ale porad lepší, než objíždět půlku přehrady. Cesta trvá asi deset minut. Vyjíždíme již na druhém břehu Lipna, v Dolní Vltavici a jedeme do Černé v Pošumaví, kde přespíme.

Den 2.


Po pozdní snídani vyrážíme se známými, kteří mi berou do auta stan a batoh do Volar. Na parkovišti jsem ale zjistil, že nemám zámek na kotoučovku, vracím se proto zpátky do kempu, kde zámek překvapivě ještě leží a za hodinu od odjezdu již sedím s ostatními na obědě. Po jídle jedeme do Horní Vltavice a odtud na Boubínský prales. Po příjezdu nás nechali zaparkovat motorku zadarmo a dokonce mi i pohlídali věci, které sem na ní měl. Po zcela vyčerpávající prohlídce pralesa, kterou jsme navíc neabsolvovali celou usedáme do hospůdky na menší občerstvení. Vracíme se zpět do Vltavice a odtud na Kvildu, úsek cesty od Borové Lady byl skvělý, krásná silnice, minimální provoz, kolem jenom lesy a pastviny, prostě nádhera. Na parkovišti se ptáme místních, jak daleko je to k pramenu Vltavy, dostalo se nám odpovědi že s autem ani na motorce se tam nedostaneme a pěšky je to tak na hodinu. Je docela zataženo a tak raději pokračujeme dal. Vyrážíme na Vimperk, nikdy sem tam nebyl, tak jsem se tam chtěl podívat. Začíná se zatahovat a docela citelně ochlazovat, proto jsem se rozhodl, ze se vrátíme zpátky do Černé v Pošumaví místo toho, abychom přespali na Antýglu u Kašperských hor, jak bylo v plánu, protože tu cestu neznám a nechtěl bych někde po tmě a za deště hledat ubytovaní. Oblékáme tedy kukly a šátky a vyrážíme zpět do kempu, odkud jsme ráno vyrazili. Posledních pár kilometrů už začínalo lehce pršet, ale i přesto cesta docela ubíhala. Přes malé problémy s ubytováním jsme nakonec sehnali dvoulůžkovou chatu, na dva dny za cenu, která mi malinko vyrazila dech, ale pořád lepší než spát v zimě ve stanu.

Den 3.


Ráno se probouzíme do deště a vypadá to, ze bude celý den ztracený. Ale než jsem se stačil nasnídat, tak se déšť malinko uklidnil a vyrazili jsme do Lipna nad Vltavou, vykoupat se na Marine. Až na místě zjišťujeme, že mají otevřeno až od 16:00 a to bylo teprve poledne. Vydáváme se tedy do místní pizzerie a potom na bobovou dráhu, skvělý svezení, jediná škoda že už zase trochu pršelo a nedalo se jet co to dá. Ve čtyři hodiny se vracíme zpět na koupaliště, fronta lidi je až ven, takže se rozhodujeme pro návštěvu Krumlova. Cestou opět prší a tak jedeme volněji. Ihned po příjezdu utíkáme na místní koupaliště, kde se rácháme v krásně teplé vodě. Po několika hodinách se vydáváme do města, ale z prohlídky nic není, zasekli jsme se v horor baru. Je to úžasný místo, vřele doporučuji. Zpátky na chatu se vracíme později večer.

Den 4.


Do deseti hodin musíme být pryč, jak nám řekla recepční, tak tedy opět nakládáme všechnu bagáž na motorku a po desáté vyrážíme z Černé v Pošumaví na Rožmberk. Je pěkné počasí, teplo, žádný vítr, proste balada. Parkuji motorku na náměstí a čekám, než se úkaže výběrčí parkovaného, pořád chodí kolem, ale ke mne nezajdou. Nechávám motorku stát, i bez zaplacení a se všemi zavazadly vyrážíme nahoru na hrad. Výstup je velice namáhavý, hlavně v motorkářském oblečení, helmou v ruce a ne zrovna nízkou teplotou. Po zdolání vrcholu se vracíme zpátky dolu a honem rychle do motorkářské hospody na oběd. Z Rožmberku se vracíme kousek zpátky do Vyššího brodu, na Bartolomějskou pouť, kde trávíme zbytek odpoledne. Navečer se vracíme zpátky domu, stejnou cestou, jakou jsme jeli před několika dny v opačném směru, takže na Dvořiště, Kaplici a Nové Hrady, kde vystupuje „batůžek“ a já sám už pokračuji přes Trhové Sviny domů, do Budějovic.
 
 

Jeseníky

Masiv Jeseníků se rozkládá na území severozápadní Moravy a je druhým nejvyšším pohořím České republiky. Již ve druhém století pojmenoval Ptolemaios vysoké pohoří na severu Asiburgion. Putování kolem masivu Pradědu je vhodným cílem víkendového výletu.

Cestou k Jeseníkům se zastavujeme na hradě Bouzov. Tento hrad založený v 13.století je dominantou stejnojmenného města a slouží jako kulisa mnoha filmařům. I když nepatří vysloveně k Jeseníkům je společně s nedalekým Sovincem velkou atrakcí zdejšího kraje. Bouzov získal svojí současnou podobu na přelomu 19. a 20. století, kdy patřil řádu německých rytířů. Nynější hrad sice nemá se středověkým hradem nic společného, ale za prohlídku určitě stojí.

Velké Losiny


Z Bouzova již míříme do Šumperka, města mnohokrát těžce zkoušeného. Odsud je to jen pár kilometrů do Velkých Losin. Velké Losiny jsou známy svými čarodějnickými procesy z let 1678-1692, které zdecimovaly okolní měšťanstvo. Tyto chmurné časy jsou naštěstí pryč a upomínkou je jim jen památník nedaleko zámku Velké Losiny .
Přestavbu, kterou provedl na počátku 18. století Ludvík z Žerotína můžeme obdivovat dodnes a za prohlídku stojí zvláště rytířský sál nebo okolní zahrada, která je sice již jen zbytkem původní krásy.

Červenohorské sedlo


Z Velkých Losin začíná silnice číslo 44 stoupat do Hrubého Jeseníku a jeho nejznámějšího sedla - Červenohorského. Na vrcholu sedla odpočíváme v místním hostinci, který tu stojí, sice s mnoha přestavbami, od 19 století.
Přijíždíme do města Jeseník, podle kterého byly pojmenovány okolní hory. U tohoto centra zdejšího kraje je i jesenická jeskyně, Jeskyně na Pomezí. Tato jeskyně byla objevena roku 1936 a zpřístupněna roku 1950. Má bohatou krápníkovou výzdobu a je u nás unikátem.

Kostel nebo hrad?


Po silnici číslo 60 přijíždíme do vesnice Žulová. Tato malá vesnice má výjimečný kostel, který má věž z původního hradu Friedeberg. Hrad má pohnutou historii a nakonec byl zapálen samotným majitelem. Po požáru hradu zůstala dlouho stát dlouho jen samotná středověká věž. Tato věž byla použita jako součást kostele proto, aby se kostel stihl postavit za jediný rok. Zdejší mlynář totiž odkázal peníze právě s touto podmínkou. Nutno dodat, že vše se stihlo ve stanoveném termínu.
Po silnici 453 přijíždíme rezervace Rejvíz. Toto území zůstalo ušetřeno zásahům člověka a jeho močály jsou zakončeny mechovým jezírkem, ke kterému vede naučná stezka.

K Pradědu


Zlaté Hory stojí na hranicích s Polskem a již z náměstí je možné spatřit rozhlednu na Biskupské kupě. Tato rozhledna stojící na hranicích s Polskem byla postavena v roce 1889 a z jejího 19 metrů vysokého ochozu je možné spatřit roviny Polska, daleké vysoké Tatry ale i třeba zříceninu hradu Edelštejn. Největší je ale nedaleký Praděd, který dominuje širokému okolí.
K této 1492 metrů vysoké hoře míříme přes Karlovu Studánku s jejími sedmi prameny. Přijíždíme do Ovčárny, konečné pro jakákoli vozidla. Dále se může jenom pěšky. Tato hora má nejdrsnější podnebím v celém Česku, průměrná teplota zde dosahuje pouhých 0,9 oC. Na vrcholu stojí 152 metrů vysoký vysílač, ze kterého je možné se z výšky 70 m rozhlédnout do kraje. Na jeho místě stávala dříve kamenná rozhledna postavená v roce 1914, která připomínala středověký hrad. Ta ale v roce 1959 díky zanedbané údržbě spadla. Z rozhledny máme nejen celé Jeseníky jako na dlani, ale vidíme i daleké Slovenské hory.

Sopky na Moravě?


Chceme-li se projít po sopce, tak si můžeme vybrat jestli pojedeme na Sicílii nebo do Bruntálu. Nad městem se tyčí Uhlířský vrch, jedna z pěti sopek v okolí. Až do 19.století se zde těžil sopečný tuf, ale dnes je přírodní památkou. Dalšími sopkou jsou Velký a Malý Roudný nebo Venušina sopka. Tyto sopky jsou hned po Komorní Hůrce na Chebsku z geologického hlediska nejmladší u nás. Byly aktivní nedávno, jen před 1,7 miliony let. Na všechny vrcholy je sice zakázaný vjezd, ale i procházka po okolí je zajímavá. Kde jinde se můžeme doma projít po sopce!

Uzavření okruhu


Po silnici číslo 11 jedeme opět do Šumperka a po cestě míjíme zámek Janovice, který stále chátrá a je veřejnosti nepřístupný. Můžeme si pouze představovat jeho zašlou krásu. Z Šumperka ještě zajíždíme k soutoku Malé Moravy a Brané v Hanušovicích, odkud je to jenom kousek do pohoří Kralický Sněžník. Většina pohoří je ale chráněným územím se zákazem vjezdu a je již nedělní večer. Proto se obracíme a opouštíme Jeseníky.
Z toho co je možné na Jesenicku zhlédnou je to jenom zlomek a malá ukázka možné trasy na víkend. Projetá trasa: z Mohelnic na Bouzov a zpět, dále po silnici 44 do Šumperka, z Šumperka silnice č.11 do Rapotína a dále opět po 44 do Jeseníku. Z Jeseníku po 60 do Žulové, ze které po 456 Staré Červené Vody, kde odbočíme vpravo na vedlejší silnici do Písečné. V Písečné vlevo a po 1 km vpravo na Rejvíz. Z Rejvízu po silnici 454 do Zlatých Hor, kde pokračujeme po silnici 457 na Jindřichov. Za městem je odbočka k rozhledně.
Ze Zlatých Hor po 445 do Karlovy Studánky, kde odbočíme na Ovčárnu. Z Karlovy Studánky pokračujeme po 450 do Bruntálu a z Bruntálu opět po 11 do Šumperka.

Celková délka trasy je 240 km.

 

 

Naši uživatelé

Uživateli jsou všichni kdo trpí stejnou a krásnou nemocí zvanou jedna stopa, takže lidičky vítejte :-)

Kontakt

Xjckar

xjckar@seznam.cz

skype - chossebiker
icq - 263-081-317
https://panac.rajce.idnes.cz/

736 214 883

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode